Dneska jsem si přečetla příběh čověka, člověka inteligentního, který onemocněl schyzofrenií. Vím přesně co ten člověk prožíval, i já jsem v pubertě onemocněla touto nemocí. Až v současné době jsem schopná přiznat sobě, rodině a okolí, že jsem byla vážně nemocná. A dnes se úspěšně léčím. Nemocná stále jsem. Beru jednou měsíčně constu Abylify. Nebyla jsem schopná uvěřit, že jsem v nepořádku. Žádné argumenty nefungovaly. Člověk každou vteřinu prožíval muka pronásledování a konspiračních teorií a byl úplně vyšťaven jak duševně tak fyzicky. Opravdu jako štvaná zvěř, několik let.Tak jak vysvětlit okolí, rodině, lékaři, že máte panickou hrůzu a nikdo vám nechce pomoc odtranit zlo. Zoufalství prohlubuje bezmocnost v ještě hlubší zoufalství. Jde opravdu o chemickou poruchu v lidském mozku, kterou nikdo neplánuje, ale je to výsledek buď dědičné zátěže nebo vrozené poruchy, která se u někoho projeví po spouštěcím manévru v pubertě nebo dospělosti. Důležitá je dnes pro mě komunikace v rodině a s těmi nejbližšími v rovině maximální upřímnosti, pravdy a citu. Jsem ve fázi kdy 2 roky beru depotní injekce a učím se znova žít, a najít sebe sama. Jsem pochopitelně po rozvodu, ale mám přítele, dvě děti a rodinu, na kterých mi záleží a společně žijem ve vymodlené harmonii.